Vzbuďme se do tady a teď! Ne, my už to ANO, nechceme!

30.04.2020

Co ve vás evokuje nadpis? Co třeba svobodu v myšlení? Nebo seberealizaci? 

Pohled jak na společnost v které žijeme, tak na náš život a fungování v tomto každodenním životě s pozůstatky minulého režimu a tehdejšími zajetými modely chování. Ostatně, které mají značný vliv na naší společnost až do dnes. 

Často sami o sobě říkáme dosti hanlivým způsobem, že jsme ovce. Stádo ovcí.

Není vše pouze černobílé a proto odsuzovat se a tímto způsobem pranýřovat, také není zcela na místě. 

Každý národ, každý stát má svou historii a na té se odvíjí jeho budoucnost.

Jsme malý stát a přesto se naší historií nese velká statečnost, oddanost lidu sám k sobě a obětavost položit život z čistého vlastenectví, za právo svobody českého lidu. Nezapomínejme na národnostní rysy našich předků. 

Dnes už je zde tolik míšenců, že ani nejde spočítat, kolik je mezi námi opravdových Čechů. Proto, se už naše povahy leckdy velmi liší.

****************************************************************************************************************************

Nedávno mě pobavila jedna situace, kdy se mi stalo, že v době karantény, při nočním venčení mých psů, najednou u mě zastavil černý sporťák značky Mercedes. Po stažení předního okénka, se vyklonila ven úplně tmavá hlava muže černošského typu. Skoro jsem ho neviděla, protože v noci vidím perfektně asi jako Krtek. Černoch o půlnoci? Bezva a ještě v černém autě, pardon, lepší kombinaci si už vybrat nemohl...:-))

Začal mě poučovat o karanténě, že mám být už dávno doma, nebavit se sousedkou atd. - no pro mě nesmysly, ale ok, nechala jsem ho vypovídat. Pak ale velmi hrdě prohlásil s velmi vážným tónem: 

*** já jsem Čech a moje rodiče taky.‘‘ 

No, a to me opravdu rozesmál. Při pohledu do auta, kde jsem neviděla ani jeho zuby, protože se nesmál, zato já ano. Čech jako poleno :-D. V dobrém slova smyslu, samozřejmě. Aby mě někdo náhodou neosočil za rasovou diskriminaci, ale asi bych ho poslala někam.... 

Následně mi začal vyprávět, že je najmutý, aby hlídal, jestli lidé dodržují "večerku".

Že jich jezdí více a monitorují situaci. 

No, nebudu se k tomu více vyjadřovat, jestli je to pravda, nebo jestli chlapec přebral, ono je dnes možné totiž úplně vše..... 

A tak tedy navazuji a ptám se: 

****************************************************************************************************************************

*** Tento článek je napsán v pojetí s troškou nadsázky, prolínající se minulým režimem do současnosti s kombinací lehké satiry. Pevně doufám, že vás pobaví, jelikož pro tyto účely byl vytvořen. 


Co nás vlastně naučili? 

Naučili nás poslouchat. 

Učíme se poslouchat od malička, učíme se opakovat od malička, učíme se používat slova, která nám všichni pouze papouškují, protože jim je taky někdo papouškoval. Sice se nás neptají na názor, protože ten není důležitý, ale opakovat je správné a ještě za to dostaneš pochvalu, nebo dokonce jedničku a to je přece nejlepší známka! 

Takže nás naučili získávat známky za to, co nám někdo vtloukal do hlavy a když ne? 

Takhle je to správně a takhle to musíš říkat, jinak dostaneš pětku! 


Naučili nás pouze opakovat. 

Naučili nás, že věřit si, není to, co by nás posouvalo, protože to, co nás posune, je tvrdá práce, kterou není důležité milovat, ale odvádět ji na 300%. 

V důchodu se ti to bohatě vrátí. Postaráme se o Tebe. Jejda kobliha na stromě? Ty má děda rád!

Věřit si? 

To nám není hodno. Je dobré se držet zpátky, ne si dovolit říci, že pan učitel nemusí mít správný názor, protože ty vidíš i jinak. Jestli to není možné viděti i jinou cestou, to ne! 

To nemůžeš říct nahlas a ještě panu učiteli. 

Je přece o tolik starší a starším lidem se neodmlouvá a už vůbec se nediskutuje o tom, co má načteno ze školní učebnice.

Co Tě to doma naučili? 

Diskutovat, copak jsi na nějaké schůzi? Kdo ti dal slovo? 

Nene. Ikdybys to řekl s úctou a pokorou, Nene, ani se nepokoušej, stejně má pravdu, je to přece v té knížce napsané. 

Koho tedy zajímá tvůj názor a historie, kterou si pamatuje tvá úžasná prababička, jelikož to zažila trošku jinak, než je napsáno v knize, kterou jsi si musel koupit ve škole. 

Naučili nás moc nemluvit, to se  přece se nesluší. Musíme poslouchat autority, nejlépe ty, které se za ně samy považují. Bez ohledu, jestli jsme si je zvolili. Prostě se zvolily samy. A  máš to. ‚‚Hubu drž‘‘, říkala má babička. Ať žije demokracie. Miluju bublinky....

Že by nějaká chyba v Matrixu? 

Naučili nás mít sklopené hlavy a slepě naslouchat a nic moc nenamítat, protože, to se na veřejnosti nedělá. 

Makej, nemluv a stát tě odmění. 

((Král si vždy přece vážil svých poddaných a chránil je. Tak jest i u nás tak. Vítejte v Kocourkově, ve žlutém pylovém ráji a nafta voní po řepácích. Au zase ta technická....

Cože jsem to chtěla psát? Aha, už vím.

Ta vůně je tak omamná 

a vůbec jim nevadí, 

že usmrcuje malá srnčata...))

Doma u televize si plácej co chceš, ale pozor venku, raději nic neříkej, co by tomu řekli sousedi? 

Naučili nás sbírat tituly. Ty nám zaručí náš šťastný život. Svět? Cestování? Ten je nebezpečný a zkušenost v něm?

 Seď na zadku a uč se. 

Všude dobře, doma nejlíp. 

Maminka Ti buchty opravdu nezabalí. 

Za 30let Tě ohodnotí v tabulkovém systému velice dobře, že těch "milion čtyřiadvacítek", které si musela odsloužit na oddělení, kde staniční sestra viděla skripta z rychlíku. 

Ale víš jak, jaksi podepisuje posudky a je zapšklá jako 50ti letá panna, kde i muž od ní utekl za atraktivní 30tkou. A jasně, že ty to odskáčeš, Jsi mladá pěkná baba, tak si to vyžer. Protože krása a inteligence v jednom, nene...

Nejsi Kinder vejce, to se prostě neodpouští.

A koho to zajímá? Ona je tam už 35let a čeká na důchod. Její nejlepší kamarádka je primářka s kterou sdílela studentský pokoj, který málem vyhořel, když při studiích lékařských skript, hulily trávu takovým způsobem, že jejich skripta z ničeho nic připomínala Olympijský Oheň.

S tím rozdílem, že běhaly beze smyslu po pokoji sem a tam a málem způsobily požár celé koleje.  

V opojení smradlavé květeny, zapalovaly zašedlé záclony. 

Prý už potřebovaly vyměnit.. 

Taky řešení. Jen ředitel školy s nimi tenkrát jejich názor jaksi nesdílel. Pro nadmíru THC, musely ke zkouškám ve velmi krátkých minisukních. Holt měly štěstí. Jejich tatínkové se znali, jelikož se scházeli se v golfovém klubu a tak pár jednostraných příkazů, mladému třídnímu učiteli a slavilo se. 

Kdo už ho ale neměl, byly ti, kdo s nimi dnes musí pracovat. 

Takže, co se divíš, tohle nemůže mít přece dobrý konec. Blbuvzdorné dveře prostě nezapálíš. 

Odcházíš se zničenými nervy a opravdu "skvělým" ohodnocením, které bude mít "bezva" dopad  v tvé další práci.    

Naučili nás soutěžit v CV - íčkách, kde musíte vyzvednout hlavně loajalitu a asertivitu. Vítej v korporátní společnosti. Ve skutečnosti tato slova znamenají:

"hubu drž a makej. Nikam nekoukej a poslouchej co říkám, jinak máš padáka. 

Výsledek: "nepřizpůsobilý, nedoporučujeme".  My máme daňovou úlevu. Milujeme French Press.

Naučili nás polykat vztek a neříkat, co si myslíš. To jedině doma a pozor, aby to nikdo neslyšel. Nikdy nevíš, kdo poslouchá za dveřmi. 

Vítej  Agáto v říši divů a schodům do nebe. Holka jak to děláš, že ty jsi všude tady a teď...? Ty zdi jsou tak průhledné...jako zrcadlo...ach ty moje kočadlo.

Naučili nás, že myslet si o sobě, že jsi dobrý, je přece hřích! To je pýcha! To se nesluší, buď poddajný, nebuď ambiciozní, neupoutávej pozornost, jedině tak něco dokážeš. Hlavně vždy a vše odkývej šéfovi. 

To ti zaručí postup na pozici, totálně "blbá" chodící vosková  figurína. 

//Hep, hep, hep, duck face, uf to byla ale pčík, že by alergie na botox? Jo úsměv? Aha. To je jako co?//

I ten oslík umí říct "ne". 

Prostě NE, se neříká, tak už si to zapamatuj! Ano, to je to pravé přece!

Nezapoměň mu udělat dobrý kafe, skočit pro toust, nejlépe francouzský a pozor: nesnáší červenou. Takže ať moc nevyčníváš. Kudrnatý vlasy značí svobodu a nezávislost a to se přece nenosí. Každé ráno musíš být fresh, nalíčená, vyžehlená a běda, jak tvůj makeup bude mít chybu. Mohlo by ho to pohoršit a to, že tě běžně při jakékoli příležitosti plácne po zadku, ok, je to šéf. Taky by ti mohl sebrat osobní ohodnocení. 


Takže obídek to spraví a večeře je povinná, když ti řekne. 

Protože tě naučili, že šéf má vždy pravdu a musíš vždy splnit jeho požadavky bez přemýšlení, pokud to chceš někam dopracovat 

Naučili nás soustředit se na výsledek. Protože výsledky se počítají a to je tvůj žebříček hodnot, tím se dostaneš do horní 10tky. No, tam asi ne. Tam už je na hodně let obsazeno. Takže postupný poctivý progres, fakt nikoho nezajímá a není v kurzu. 

Snaha? Co je to snaha? Tu si strč někam kámo. Výsledky. Na výsledky se orientujeme, ty nás žíví. Snaha? To je málo, to nestačí. A nelíbí se ti to? Tvůj problém, buď se smiř, nebo běž. 

A  vztahy? Jako že rozvod? Jak je to možné, vždyť jsem se milovali. Aha, moc času na poznání není. Přišly děti a pápálála, že by cizínci z Marsu? Vítej zpátky v čase a zbav se rodinného emoční balastu. Jsi člověk a můžeš žít i svobodně. To tě ale neučili. Vzorec oběti funguje, tak to nějak doklepem. 

Tak tohle ne, chci počkat!! 

Kolik ti je? 23 a nemáš dítě? Cože? Tak stará? Óóóstudaaa. 

Holka mákni, jinak se nevdáš a zůstaneš na ocet a co pak? 

Takže Duše? Co ta na to? Co naše sny a cíle, přání, touhy? Ptal se nás na to vůbec někdo? Ano! Babička! A asi taky byla vyjímkou.

V  běžných rodinách se tato slova, snad ani nepoužívala. Jiná doba, jiné mravy, vše mělo své pro i proti. Nebylo vše špatné, ale...

Jedno si ale dnes, uvědomujeme všichni. 

Vědomí lidstva se mění. 

Historie odkrývá své hlubiny i ty, které by možná měly být zachovány a zastřeny rouškou tajemství. 

Nová doba přináší nové směry, nové objevy, nové pohledy na svět a nové modely chování.

Probouzíme se, začínáme vnímat svět tady a teď.

Začínáme si uvědomovat, že nechceme mít okovy, které nás táhnou k zemi a spoutávají naši mysl. Je to pouze strach, ať už v jakékoli podobě, je to pouze a pořád jen strach, který nás svazuje, jelikož nás tak naprogramovali.   

Chvilí se zdálo, že jsme vyhráli, že se hodně změnilo a ano se opravdu změnilo. Po pár letech zdánlivého vítězství, se to zase nějak otáčí, jako Zeměkoule, jen poněkud rychleji a spíše je to jak centrifůga. Jednou dolů, pak zase nahoru. 

Taky vám to přijde, že levá strana je přetížená a v tomto směru pokulhává? 


Babička by řekla: aby mrcha zdechla, když neumí chodit rovně.

A babička měla vždy pravdu, jelikož babičky, jsou moudré ženy a ví....

Proto.....

Vzbuďme se do tady a teď!

Přišel čas už dávno říci: NE. Ne, my už to Ano, nechceme.